Prosinec 2013

Proč lidi (důchodci) kritizují mladistvé?

30. prosince 2013 v 18:18 | Yakubi Teera |  Proč lidi...
Starší občané (60+) zapomínají na jednu věc. Že taky byli v našem věku.

Proč lidi kritizují rock, metal a podobné hudební žánry?

26. prosince 2013 v 20:12 | Yakubi Teera |  Proč lidi...
Pro některé lidi to je jen řvaní do mikrofonu. Pro fanoušky to je součást songu, při kterém mohou "vypnout a odpočinout si".

Proč lidi neustále rekapitulují uplynulý rok?

26. prosince 2013 v 14:01 | Yakubi Teera |  Proč lidi...
Proč to lidi vůbec dělají?

Ne každému se uplynulý rok líbil natolik, aby se za ním ohlížel.

Proč lidi tvrdí, že hasiči jsou ožralové

24. prosince 2013 v 12:00 | Yakubi Teera |  Proč lidi...
V první řadě je nutné rozlišit mezi HZS a SDH.

HZS (Hasičský Záchranný Sbor) jsou ti, co jsou za hašení požárů placeni a když zrovna někde něco nehasí, pobývají na směny v hasičárnách, kde je zákaz pití alkoholu. Zřizovatelem je stát.

SDH (Sbor Dobrovolných Hasičů) svou práci dělají ve svém volnu a zaplaceno nedostávají. Zřizovatelem je město, popřípadě obec.

Pak jsou ještě HZS podniku a SDH podniku, ale tady se dozvíte víc: http://www.hzscr.cz/clanek/jednotky-po-961839.aspx

A k tématu:

Proč lidi vypráví vtipy o policajtech?

23. prosince 2013 v 21:00 | Yakubi Teera |  Proč lidi...
Nebudu to tu odborně popisovat, takže napíšu zážitek z kamarádova života:

Šel v létě v Praze ve tři hodiny ráno po ulici. Trochu zkouřenej a nalitej s dalším kamarádem.

Proč lidi tvrdí, že se Linkin Park změnili?

20. prosince 2013 v 17:42 | Yakubi Teera |  Proč lidi...
Protože dospěli.

Chesterovi je 37, Mikeovi je 36... Když Linkin Park vznikli (ještě prvotní Xero, kde Chester ještě chyběl), bylo těmhle dvěma 20 a 19 (to, že skupina vznikla ve stejném roce jako jsem se narodil a že Chester má narozeniny jen šest dní po mě a Mike sedmnáct dní předemnou je vedlejší :D :D).

Já a šikana > šikanovaným ubližujete! (2. a poslední díl)

17. prosince 2013 v 20:29 | Yakubi Teera
Naštěstí byl pak delší dobu klid. V šesté třídě to přešlo z fyzické (šťouchání a házení věcí) na psychickou. Neustálé zesměšňování, urážky, nadávky... Naštěstí nová třídní učitelka tyto situace nepřehlížela, ale spolužáci šikanu praktikovali ve chvílích, kdy byla pryč. V osmé třídě jakoby začali dospívat. Psychické útoky ztrácely na intenzitě a síle. A v deváté třídě jsem měl chvílemi pocit, že konečně patřím do třídy. Dokonce byl akceptován můj názor při planovani závěrečné rozlučky. Ale i přesto jsem byl po vysvědčení rád, že jsem se té třídy zbavil. S několika spolužáky jsem stále v kontaktu a občas se i vídáme.

A po prázdninách jsem nastoupil na učňák. A kolotoč šikany začal nanovo. Začaly se množit dny, kdy jsem jen seděl doma se sluchátky v uších, tekly mi slzy a v hlavě mi vířily myšlenky, že chci skončit se životem. V pololetí prváku přišel nový spolužák. Vypadal fajn. Ale zdání často klame. Ukázal se jako h*jzl první kategorie. Urážel mě, ponižoval jak se dalo. Nad vodou mě držel fakt, že v druháku se naše třída dělila.

V druháku se k mé smůle objevil další, tentokrát menší "šikanátor". K mému štěstí téměř nechodil do školy. Ale když v ní byl, nezapomněl si rýpnout. Druhák skončil a on naštěstí pro mě opakuje. Jako by toho nebylo dost, do třeťáku šel vzdálený příbuzný mé nevlastní matky. Namyšlený "h*vado", neustále opravuje učitele (což není můj problém) a musí mít na mě rádoby chytrý kecy.

A to se nesetkávám se šikanou jen ve škole, ale i ve městě (2500 obyvatel, spousta lidi se tu zná navzájem).

V blízké době budu muset vyhledat psychologa. Na tohle sám nemám. A všem, co si to přečetli - pokud jsi obětí šikany, braň se. Jakkoliv. Pokud sám někoho šikanuješ - PŘEJU TI, ABY JSI SI VYTRPĚL VŠECHNO CO DĚLÁŠ SVÉ OBĚTI!!!!!!

Děkuji, že jste si to přečetli.

Já a šikana > šikanovaným ubližujete! (1. díl)

17. prosince 2013 v 19:43 | Yakubi Teera
Já sám jsem introvert. Nerad mluvim s cizími lidmi, nemám rád párty, chlastačky a podobné "extrovertní" chování.
Mám rád svůj klid a několik tolerantních přátel. Také jsem si prožil a stále trpím šikanou.

Už ve školce se formoval kolektiv, do kterého jsem už tehdy z mě nepochopitelných důvodů nezapadl. Vlastně je nechápu dodnes. Jistě, velkou roli tu sehrála vztahovačnost, ale já byl vždycky dítě, které radši šlo pod ochanu učitelky (tj. k jejímu stolu). Učitelka byla prostě autorita. Jenže tím jsem si napsal ortel šikany na celou základní školu.

V první třídě to jakžtakž šlo, ale ve druhé, kdy jsme dostali novou třídní učitelku, to začlo. Učitelka byla každou přestávku, aspoň ty, co trávila ve třídě, do něčeho začtená. Takže jí unikly události ve třídě, Vlastně v tom byla také určitá neochota takové situace řešit. Ze začátku to od spolužáků byly posměšky, později na mě házeli gumy, křídy... já si vědom toho, že jsem byl nejslabší, jsem se uchýlil ke kousání. Zanechalo to otisky a dotyčný si na pár hodin pamatoval, že se umím aspoň trochu bránit. A já nosil domů jednu poznámku za druhou. "Kouše spolužáky do rukou!" Už ani nevím, kolikrát jsem za to klečel v koutě... V té době se se mnou bavily 3 holky. Jen 3 spolužačky. Dalším stádiem šikany bylo shazování věcí na zem. Zpočátku to pár lidí odneslo kousanci, bez výjimky kluci, později jsem na to rezignoval a jen jsem tiše brečel v lavici... Právě ty 3 spolužačky mi pomáhaly dát věci zpátky na lavici. Opět žádný zásah od učitelky.
V páté třídě si na mě většina třídy počkala za školou a házela na mě kameny. Házela je i "premiantka" třídy. Naštěstí o pár metrů dál bydlela máma jednoho z "hodných" spolužáků. U ní jsem se schoval.

-konec první části-