Já a šikana > šikanovaným ubližujete! (1. díl)

17. prosince 2013 v 19:43 | Yakubi Teera
Já sám jsem introvert. Nerad mluvim s cizími lidmi, nemám rád párty, chlastačky a podobné "extrovertní" chování.
Mám rád svůj klid a několik tolerantních přátel. Také jsem si prožil a stále trpím šikanou.

Už ve školce se formoval kolektiv, do kterého jsem už tehdy z mě nepochopitelných důvodů nezapadl. Vlastně je nechápu dodnes. Jistě, velkou roli tu sehrála vztahovačnost, ale já byl vždycky dítě, které radši šlo pod ochanu učitelky (tj. k jejímu stolu). Učitelka byla prostě autorita. Jenže tím jsem si napsal ortel šikany na celou základní školu.

V první třídě to jakžtakž šlo, ale ve druhé, kdy jsme dostali novou třídní učitelku, to začlo. Učitelka byla každou přestávku, aspoň ty, co trávila ve třídě, do něčeho začtená. Takže jí unikly události ve třídě, Vlastně v tom byla také určitá neochota takové situace řešit. Ze začátku to od spolužáků byly posměšky, později na mě házeli gumy, křídy... já si vědom toho, že jsem byl nejslabší, jsem se uchýlil ke kousání. Zanechalo to otisky a dotyčný si na pár hodin pamatoval, že se umím aspoň trochu bránit. A já nosil domů jednu poznámku za druhou. "Kouše spolužáky do rukou!" Už ani nevím, kolikrát jsem za to klečel v koutě... V té době se se mnou bavily 3 holky. Jen 3 spolužačky. Dalším stádiem šikany bylo shazování věcí na zem. Zpočátku to pár lidí odneslo kousanci, bez výjimky kluci, později jsem na to rezignoval a jen jsem tiše brečel v lavici... Právě ty 3 spolužačky mi pomáhaly dát věci zpátky na lavici. Opět žádný zásah od učitelky.
V páté třídě si na mě většina třídy počkala za školou a házela na mě kameny. Házela je i "premiantka" třídy. Naštěstí o pár metrů dál bydlela máma jednoho z "hodných" spolužáků. U ní jsem se schoval.

-konec první části-
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama