Rakovina varlat

13. července 2014 v 11:21 | Yakubi Teera |  STK pro chlapy
Dnes vezmu článek z trochu jiného pohledu.
Jedná se o rakovinu varlat.

Týká se to naštěstí/bohužel (podle toho, jestli jste holka nebo kluk) jen kluků. Ale apeluju na vás holky, pokud máte kluka, občas mu ty jeho "koule" zkontrolujte, jinak o ně může přijít.

Stačí se jen zmínit

Byl jsem na pravidelné preventivní prohlídce u doktorky. Původně jsem tam byl na vyšetření krve, kvůli podezření na cukrovku/špatnou funkci štítné žlázy, ale testy mi potvrdily, že jsem z tohoto pohledu zdravý. Před odchodem jsem se zmínil doktorce o malé, ohraničené bulce na pravém varleti. Ta to tipovala na na dočasné zvětšení nějaké uzlinky, která měla brzy zmizet, ale když jsem to tam měl několik měsíců... Vypsala mi poukaz na vyšetření na urologické ambulanci do Masarykovy nemocnice. Jenže pak přišly závěrečné zkoušky a já na to vyšetření tak nějak zapomněl. Devátého července se ve mě hrklo a já si uvědomil, že na to vyšetření musím co nejdříve. Rozhodl jsem se, že tam pojedu následující den.

Pro někoho šok

Přijel jsem a byl jsem kupodivu braný přednostně, což mě udivilo. Ale na druhou stranu mi to nevadilo. Doktor se představil (já ho jen pozdravil, protože mé jméno už znal od sestřičky) a přešlo se k vyšetření. Popisovat to tady detailně nebudu, protože... protože to je prostě moc osobní :D :D :D Musí vám stačit, že to je poprvé, co na mě byl použitý ultrazvuk (graviditní ženy s ním už měly co dočinění). Tento doktor to už viděl více pesimisticky než obvodová doktorka a řekl mi, že to vypadá na nádor a že varle (celé) půjde pryč. Jiní by v tu chvíli měli šok, ale já si informace o té bulce už dříve vyhledal a tak nějak jsem byl smířený s možností, že o to pravé varle přijdu.

Anestezie: pro někoho kocovina, pro jiné tvrdý spánek

Informoval jsem mámu i tátu (rozvedení) a máma co nejdříve dorazila s věcmi co jsem potřeboval. Na sál jsem byl přemístěn ještě ten den, večer v devět hodin. Poslední co si ze sálu pamatuju bylo, že mi řekli "teď vám podáme anestetika", díval jsem se na světla nad stolem a najednou jsem se probudil v jednu ráno na pokoji. Prostě okno mezi podáním a usnutím. Po probuzení jsem nemohl vůbec usnout. Ta jizva dost bolela. Ze zečátku jsem neměl odvahu si tam dolů sáhnout, jestli jsem o něj vážně přišel. Sáhl jsem si tam až nějakých šest hodin po probuzení, ale překvapený jsem nebyl. Spíš jsem citil úlevu, že pokud to nebyl zhoubný nádor, problémy s tím už nebudou.

Jako po porodu

Dle slov mé mámy. Chodila prý stejně jako já. V předklonu, protože stehy se musí pomaloučku protahovat aby nepraskly. Ráno po operaci už jsem s pomocí sestřičky a za doprovodu bolesti obešel postel. V poledne jsem si dokonce sám došel na záchod a zpátky. A večer jsem už došel na záchod, k oknu a do postele. V sobotu ráno mě pustili domů.

Nepodceňujte to

I kdyby se vám/vašemu klukovi objevila nějaká nerovnost na varleti (pozor, neplést si s nadvarletem, které je v podobě měkké hmoty na horní části varlete), jděte k doktorovi. Pokud se na to přijde včas, obě varlata mu mohou zůstat. Impuls pro to, abych zašel k doktorce a řekl jí o varleti, byl článek s bedmintonistou Petrem Koukalem, kterého potkal stejný osud jako mě a varle mu bylo odebráno. A i přesto dnes opět závodně hraje bedminton. Petr Koukal rozjelů projekt STK pro chlapy:




















Preventvní prohlídka mi taky zachránila život. Nerpodceňujte to.

Email

A jelikož víceméně vděčím i já Petru Koukalovi za "záchranu" mého života, poslal jsem nadačnímu fondu (neznám jeho osboní email) následující email:

Pane Koukale,

tímto bych vám chtěl poděkovat. Poděkovat za vaši osvětu. Nebýt rozhovoru pro jednu stránku, kde jste vysvětloval, proč jste tento projekt stvořil a situace s vaším varletem mne přiměla zajít k doktorovi poté, co jsem si nahmatal na varleti bulku. Sice jsem ji tam našel už před půl rokem, ale právě váš případ mě donutil k doktorovi zajít. Bohužel stejně jako u vás mi bylo varle odebráno.

Tímto vám chci poděkovat. Poděkovat za to, že se snažíte šířit tuto osvětu a tím jste mi víceméně zachránil život. Budu se snažit šířit tuto osvětu i mezi mou věkovou kategorií.

Já vím, že je to tak trochu sobecké, ale bylo by fajn, kdyby se článek dostal na titulku Blog.cz. Ne kvůli zvýšení návštěvnosti (ta je mi tak nějak fuk), ale kvůli osvětě.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 zpravar zpravar | Web | 13. července 2014 v 20:48 | Reagovat

Precetl jsem az do konce a jsem rad, ze jsi ok :) Netusil jsem, ze je to tak dulezite a dekuji ti, zes mi otevrel oci pro tak vaznou vec. Dekuji.

2 Yakubi Teera Yakubi Teera | E-mail | Web | 13. července 2014 v 22:11 | Reagovat

[1]:Děkuju :-) sice to občas bolí, ale jsem na dobré cestě k plnému uzdravení :-) Ono to je dost důležité. Protože pokud chceš mít někdy děti, tak si to teprve v tomto okamžiku uvědomíš, že to taky jednou nemusí být... ale kdo mě zná, ví, že je nechci a ani nemůžu mít :D :D :D

Zapřísahnul jsem se, že toto téma budu šířit i mezi mými vrstevníky a v mém (byť i virtuálním) okolí...

Není zač :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama