Leden 2015

Čekání

28. ledna 2015 v 23:22 | Yakubi Teera |  Moje myšlenky...
Čekáte. Na zelenou na přechodě, až se uvaří kafe, domyje myčka, vypere nádobí prádlo, až budou prázdniny, až skončí směna (aby další mohla následující den pokračovat). Prý jen na přechodech strávíme cca 2 týdny (nebo 2 roky, už si nepamatuju TT.TT - ehm... moc velká rána pro moje ego...) života čekáním na zelenou. Já třeba při psaní tohoto článku čekám, až se mi dostahuje nultý díl ze sedmé série Pána času, v originále Doctor Who.

Pán času, osoba, která jednou za čas změní charakter, vzhled a jednou za čas i typ TARDIS. Létá časem i prostorem, letí tam, kam se mu zamane a hlavně - KDY se mu tam zamane. A čím že to letí? Modrou policejní budkou z 18. století. Ale takhle vypadá jen zvenku. Uvnitř je to obrovská místnost, která má několik chodeb, které vedou do dalších místností. Sama TARDIS je stroj, který ale myslí a žije. Když se to tak vezme, tak je to takový podivný Transformer :D :D :D Před nějakou dobou (což je u TARDIS dosti podivný výraz) se uměla zamaskovat do jakékoliv podoby, takže nevypadala pouze jako budka z 18. století, ale třeba jako socha, sloup - zkrátka co bylo třeba.

Na co teda čekání? Každý fanoušek tohoto serálu v koutku duše čeká, až si pro něj/ní Doktor (nejlépe v jeho/její oblíbené podobě) přijde a budou spolu čelit nástrahám celého vesmíru (a občas i dál). I já v to doufám, i když jako fanda Stargate vím, že se to nikdy nestane. Ale každý může mít nesplnitelná přání, no ne? U mě je problém tom, že mezi další nesplnitelná přání patří mít doma Chestera Benningtona (kamarádka mi řekla, že minimálně na víkendy si ho bude půjčovat k sobě domů :D :D :D ) a Mikea Shinodu, hvězdnou bránu, X-304 - tj. pozemská vesmírná loď (nejlépe Deidalus nebo Apollo), abych se konečně mohl pořádně naučit s Audacity a LMMS (vím, je to jen o snaze, ale když není čas...) - zkrátka jsem duší stále aspoň trochu dítě :) Dítě, co bylo uvrženo do světa dospělých... vydělávat peníze - jíst - financovat si svůj základní provoz - spát a to celé odznova. Vy, kterým je méně než 18 let nebo jste ještě na škole - važte si toho jako nikdy předtím - ta bezstarost, kterou jsem půl roku zpátky zažíval také, je úžasná. Problém ale je, že mě teď stejně neposlechnete a toho pocitu si budete vážit až ho nadobro ztratíte.

Poznámka: Já ani nevím co jsem si od tohoto článku sliboval... tak to prosím berte s rezervou :)