Instinkt

22. března 2015 v 22:08 | Yakubi Teera |  Jak se Sam do Konohy dostala
A máme tu další část. Budu to sem dávat po malých částech, ať to pomalu stíhám dopisovat :D a název mých čtenářů jsem ještě nevymyslel :D sorry :D



Ihned poté, co jsem vylezl ze studené vody, jsem začal prohledávat batoh, notebook, naquadahový generátor,… ´hm - antický osobní štít?´ Jelikož nemám gen Antiků, kterým se dá štít myšlenkou aktivovat, jsem si ho zkusmo přiložil na hrudník. K mému překvapení se štít aktivoval. ´To není možné, vždyť jsem genovou terapii neabsolvoval! Na Zemi není povolená! Že by to bylo tímto světem?´ Z myšlenek mě vytrhl nutkavý pocit jít západním směrem, k moři. Podvědomě mne tam něco táhlo. Batoh jsem tedy zavřel, vzal ho na záda a vydal se tím směrem. Se zapnutým štítem.

Z jihu se k Údolí konce blížil Kakashi a Yamato.
,,Zajímalo by mě, koho, nebo co tam najdeme," nadhodil Kakashi.
,,Pokud se sem dostal člověk, určitě se sem dostal společně s tou ženou v kanceláři Hokageho," přemýšlel nahlas Kakashiho společník.
,,Myslíš, že bude nebezpečný?"
,,Tato mise je průzkumná, nemáme s tím nebo jím bojovat," napomenul Yamata Kakashi.

Když dvojice ninjů dorazila do Údolí konce, já už byl dávno pryč.

Sam a Minato se už stihli představit, vysvětlit nepochopené pojmy a hodnosti, ale protože má kage spoustu povinností, přidělil Sam doprovod v podobě Kurenai, která jí měla hlídat. Přece jen, Sam byla osoba, která se z ničeho nic objeví u kageho. Kdo ví, jestli to není nějaká teleportační technika. Začalo se stmívat, když si Sam na mě ve své ubikaci vzpomněla. ´Doufám, že se mu nic nestalo… byla moje chyba, že jsem ho během přenosu nechala se mnou v laboratoři… musím ho co nejdříve najít… jenže mě Minato samotnou nikam nepustí… snad aspoň s tou… no… Kurenai…´ Prohledala batoh, aby měla přehled o tom, co má s sebou. ´Notebook, generátor, antický osobní štít, který ale vůbec nevyužiju, vysílačka - mohla bych zkusit, jestli není Jake na příjmu!´ Samantha stiskla tlačítko: ,,Jakeu, jsi tam?"


Chvíli před západem slunce jsem došel k nějakému obelisku, který stál na travnatém paloučku. Byl to jen kamenný kvádr. Už mě dost bolely nohy a tak jsem sundal batoh, sedl si a opřel se o něj. Něco mě ale tlačilo do zad a tak jsem se otočil, abych se podíval, co mě tlačí. Můj zrak upoutaly antické znaky, kterými byl obelisk pokrytý. A ta věc, co mě tlačila do zad, byl jakýsi výstupek. Zkusmo jsem do něj zatlačil, ale ani se nehnul. Buď to není tlačítko, nebo je nějakým mechanizmem zablokované… Všechny antické… no… kamenné kvádry, stojící jen tak osamoceně v lese měly nějaký význam. Ať už ovládaly bránu, nebo někam teleportovaly. Rozhodnutý si obelisk prohlédnout lépe jsem vstal. Díky slunci, které ještě nezapadlo, jsem měl dostatek světla na průzkum. Začal jsem tedy pomník ohmatávat, zdali nenajdu nějakou rýhu značící skrytý ovládací panel. Nic. Vzal jsem si z batohu baterku, protože ze strany, kde nesvítilo slunce jsem nic neviděl. Podíval jsem se tentokrát na symboly. Všechny jsou typicky antické, hranaté a občas připomínající pozemskou latinku. Až na jeden. Vypadal jako písmeno ypsilon s čárkou uprostřed. V bodě, kde se všechny čárky spojovaly, byla malá prohlubeň. Vzal jsem tedy klacík, který ležel u mé nohy, a jeho jedním koncem jsem zatlačil do prohlubně. Těsně pod tím divným písmenem se objevil otvor, akorát na ruku. Posvítil jsem dovnitř baterkou, ale nic jsem tam neviděl. Zkusmo jsem tak šáhl rukou. V tu ránu mi ji tam něco chytilo a já šokem upustil baterku. Snažil jsem se za každou cenu dostat tu ruku ven a dostat se co nejdále od toho podivného pomníku, či přístroje. Pocítil jsem malé bodnutí do ruky a poté mě pomník (naštěstí i s batohem) přenesl pryč.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama